Pak nepropásněte záznam koncertu, který bude vysílán na České televizi v sobotu 3. září od 21:30 hod.!

Přinášíme Vám navíc ještě rozhovor s Plácidem Domingem ze závěrečné recepce festivalu:

Maestro, Vy a Vaši kolegové jste při koncertě dávali znát své emoce. Byl to pro Vás emocionální zážitek, vystoupit v Českém Krumlově a v zemi, v níž se zrodilo tolik hudebních děl?

Každé vystoupení je pro nás samozřejmě důležité. Snažili jsme se připravit program, který se bude publiku líbit. Měl jsem tady úžasnou pěveckou partnerku Anu Maríu Martínez, která je jednou z nejlepších sopranistek, je vítězkou mé soutěže Operalia. A byl tu se mnou tento mimořádný orchestr a také Maestro Eugene Kohn, který mě doprovází na většině koncertů. Ale když na některé místo přijedete poprvé, je to velmi specifický a také emocionální zážitek. V Českém Krumlově jsem poprvé, je to tak nádherné město. Česká republika je krásná, před mnoha lety jsem zpíval v Praze a vždycky jsem miloval tuto část světa. Můj kalendář tvoří města, kam se vracím často, protože mě s nimi váže trvalá spolupráce, pak města, kam se vracím po mnoha letech, a nová místa. Města, do nichž zavítáte poprvé, vždycky najdou své místo ve vašem srdci. Být dnes tady v Českém Krumlově byl pro mě velký emocionální zážitek. A jsem šťastný, jestli jste si koncert užili a líbil se vám. Musím vám něco říci, přijel jsem s nachlazením a začátek koncertu byl pro mě opravdu těžký, myslel jsem dokonce, že nebudu moci zpívat. Ale pak jsem se začal cítit čím dál lépe a za to jsem byl moc rád. Už jsem totiž uvažoval o tom, že vám řeknu: Promiňte, ale musíme koncert zastavit, přijedu někdy jindy, chci vám příště předvést lepší výkon. A tak jsem opravdu rád, že se to nakonec tak povedlo, bylo to také díky vám, byli jste tak úžasní, atmosféra byla nádherná, a také díky orchestru, Eugenu Kohnovi a Aně Maríi. Byl to zkrátka večer plný emocí. Moc vám všem děkuji.

Maestro, máte za sebou velmi náročný den, se zkouškami a koncertem, sedmdesát let, více než padesát divadelních sezón. Vy sám říkáte, že neodpočíváte, a tvrdíte – Pokud odpočívám, rezavím. Zajímalo by mě, kde čerpáte tu sílu a energii?

Víte, to je jen motto – If I rest, I rust/Když odpočívám, rezavím. Samozřejmě, že odpočívat musím. Teď jsem se právě vrátil z dovolené, a proto se taky cítím tak zrezivělý… Ale energii čerpám z vášně a z hudby, život bez hudby si vůbec neumím představit. Díky hudbě jsme určitým způsobem privilegovaní, prostřednictvím hudby totiž můžeme předávat lidem radost a štěstí. Sám tomu nerozumím, zpívám už tolik let a stále jsem schopen zpívat. A když se mě někdo zeptá proč, jako první odpovídám – je to vášeň. To je to tajemství. Když to, co děláte, neděláte s vášní, nebudete dobří v žádné práci. A co teprve něco, co musí být emocionální, co musí doletět až k lidským srdcím, to není možné dělat jinak než s vášní. I když je před vámi sedmitisícové publikum, cítíte se tak, jako byste spolu seděli v obýváku. Cítíme, že jsme s vámi, cítíme společné vibrace a vnímáme, že jsme ve vaší blízkosti.

Víme, že máte rád sport, fandíte Realu Madrid, ve Formuli 1 Fernandu Alonsovi a v tenise Rafaelu Nadalovi. Máme poslední otázku, zajímalo by nás, když jde Plácido Domingo na fotbal a jeho Real Madrid dá gól, jak to asi vypadá v lóži? Jak fandí tenor?

Fotbal je mezinárodní sport a každý z nás má svůj tým, pro celý svět je fotbal důležitý sport. Ať žijete v jakémkoli městě na světě, každou neděli, každý týden trpíte nebo se radujete, podle toho, zda váš tým prohraje nebo vyhraje. Já jsem úplně stejný jako ostatní fanoušci, a když Real skóruje, samozřejmě křičím: Gól! A když prohraje, jsem opravdu smutný. Ale povím vám něco lepšího, pamatujete si ten otravný zvuk vuvuzel před rokem během světového poháru? (předvádí zvuk vuvuzely) Pamatujete? Oni tady v sále asi budou i Němci… Tak tehdy v Jihoafrické republice probíhalo semifinále a já jsem seděl se svým synem na stadionu. Troubily vuvuzely, a když kopali roh, už jsem se neudržel a začal jsem řvát: Góóóóóóóóóóóóóól!!! (zpívá tón c1) Ve stejném tónu, jako ječely ty vuvuzely!