Pokračování komorní řady koncertů v Maškarním sále přineslo ve čtvrtek 28. července výjimečný recitál německé houslistky Tanji Becker-Bender. Nejmladší profesorka hudby v dějinách Německa zaujala bravurním podáním velice náročného programu a dočkala se nadšených ovací a zvolání „bravo“ hned po první skladbě. Stejně jako před dvěma lety Becker-Bender oslnila jako by zcela přirozenou jistotou své techniky, oduševnělým pojetím bez zbytečné afektovanosti i fyzickou zdatností a fenomenální pamětí.

Recenzi koncertu naleznete na našem blogu.

A navíc přinášíme rozhovor s houslistkou Tanjou Becker-Bender, který jsme uskutečnili po skončení jejího koncertu:

Jaký je Váš dojem z koncertu? „Podobně jako před dvěma lety, když jsem tu hrála, i dnes jsem v Maškarním sále zažila nádhernou atmosféru – úžasně ji pomáhají dotvářet i všechny ty postavy namalované na stěnách, vypadají, jako by byly opravdové a jako by se dobře bavily. To je na koncertech v tomto sále specifické. Je tu také dobrá akustika. Publikum bylo velmi soustředěné, byla jsem překvapená, jak tiší diváci byli. I když – to není vždycky dobrým signálem, pokud z publika nic neslyšíte… Doufám ale, že si návštěvníci koncert užili.“

Vracela jste se ráda do Českého Krumlova? „Ano, tohle město je krásné, dokonce i když venku prší. Všude Vás tady obklopují dějiny několika staletí. Předkové velmi dbali na detaily, na každém kroku odhaluji další maličkosti, kterým nechybí ani humor. Přála bych si, abych tu mohla strávit víc času, snad se mi to příště podaří. Tentokrát musím hned zase odjet, v neděli mám další koncert a před ním zkoušky. Takže jeden z mých plánů je do Českého Krumlova se zase vrátit a druhý naučit se alespoň základy češtiny. Moje babička sice uměla česky, ale přišla do Německa jako dítě, takže pak už neměla možnost hovořit v češtině. Dnes je tu se mnou tatínek, který sice česky nemluví, ale oba cítíme své kořeny v České republice a moc se nám tu líbí.“

Jsme velice potěšeni, že jste po dvou letech opět přijala nabídku vystoupit na MHF Český Krumlov…

„I já jsem moc ráda, že jsem byla opět na festival pozvaná. Minule jsem hrála Paganiniho 24 capriccií, tentokrát jsem zvolila program sestavený z Bachových skladeb a soudobé hudby. Mám tyto skladby opravdu ráda a udělalo mi radost, že i vedení festivalu se myšlenka propojení hudební historie a současnosti líbila. Kurtágovy Znaky, hry a zprávy jsou mimořádně citlivé skladby, každá z těchto miniatur je naplněná velkým množstvím významů, každý tón nese význam. A to je pojítko s Bachovými sonátami, takže propojení podle mého funguje opravdu dobře.“

Hrajete tedy ráda soudobou hudbu? „Pokud je ta hudba dobrá, tak samozřejmě ano. Hudba musí mluvit, musí něco sdělovat. Ale objevuji v soudobé hudbě mnoho zdařilých kusů.“

Co se při výuce snažíte dát svým studentům? „Snažím se je přimět, aby v tom, co dělají, našli oni sami smysl. Je sice velmi důležité pracovat s nimi na technice, ale kdyby se naučili jen techniku, může se stát, že budou později velmi nešťastní. Je jedno, jestli se dají na sólovou dráhu nebo se stanou členy orchestru, ale není dobré říkat jim jen, co mají dělat. Oni sami se musí naučit hledat.“

Na jaký nástroj hrajete? „Mám to štěstí, že hraji na úžasné housle Guarneri del Gesù z roku 1728, tedy ze stejné doby, kdy Bach psal skladby, které jsem dnes hrála. Jsem moc vděčná, že mám možnost hrát právě na tento nástroj – už skoro deset let.“

Jaké jsou Vaše další plány? „Nejbližší koncert, o kterém jsem už mluvila, mám se svou sestrou, která hraje na violu. V srpnu a v září mě čekají koncerty komorní hudby a v říjnu opět sólové projekty s orchestrem. Kromě toho mi v říjnu začne semestr na Univerzitě v Hamburku, kde učím. Prázdniny asi mít nebudu, ale dokud mohu trávit svůj čas hudbou, vůbec mi to nevadí.“