Třetí festivalový víkend 20. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov otevře ve čtvrtek 28. července recitál německé houslistky Tanji Becker-Bender, který se uskuteční v Maškarním sále českokrumlovského zámku. O den později v sále Zámecké jízdárny vystoupí náš přední houslový virtuóz Václav Hudeček, který do Českého Krumlova přiveze absolventy své Luhačovické akademie a společně se představí v hudebním dialogu čtyřech různých houslových škol. V sobotu 30. července pak Českým Krumlovem zazní vášnivě temperamentní flamenco v podání španělského kytaristy Carlose Piñany a jeho skupiny… o tom ale až v další aktualitě.

HOUSLOVÝ RECITÁL TANJI BECKER-BENDER

Po dvou letech od svého debutu se na festival vrací vynikající německá houslistka s českými kořeny Tanja Becker-Bender ověnčená řadou prestižních mezinárodních ocenění. Festivalové publikum si dokázala podmanit již při svém krumlovském debutu svým zářivým výkonem v „nehratelných“ Paganiniho Capriciích. Dne 28. července bude moci tato mladá profesorka hudby na Hamburské univerzitě své umění plně rozvinout v brilantních Bachových sonátách a partitách a v ukázce ze soudobé hudby skladatele Kurtága.

„Vítězka prestižních soutěži (Ženeva, Brusel, Tokio), všestranná houslistka, která vyhledává i netradiční projekty. Měli jsme ji možnost slyšet v rámci MHF 2009, kdy provedla v jednom večeru všech 24 Capriccií N. Paganiniho. O jejím talentu a všestrannosti svědčí i to, ze v roce 2006 byla jmenována profesorkou University of Music Saarland, jako vůbec nejmladší pedagog v historii Německa. Její letošní sólový recitál slibuje opravdový zážitek – zajímavá konfrontace vyběru z Partit a Sonát J. S. Bacha se soudobým autorem György Kurtágem,“ uvádí dramaturg festivalu Lubomír Herza.

Na festivalu Becker-Bender provede následující program:

Johann Sebastian Bach (1685—1750):
Partita č. 2 d moll, BWV 1004
Sonáta č. 3 C dur, BWV 1005

György Kurtág (1926):
Výběr ze Znaků, her a zpráv (Signs, Games and Messages) pro sólové housle

Johann Sebastian Bach (1685—1750):
Partita č. 3 E dur, BWV 1006

Rozhovor s Tanjou Becker Bender při příležitosti jejího festivalového vystoupení:

Paní profesorko, v roce 2009 jste poprvé úspěšně vystoupila v rámci MHF Český Krumlov s programem sestaveným z Paganiniho skladeb. Jak na tento koncert v Maškarním sále a na historické město Český Krumlov vzpomínáte?

Přijet do Českého Krumlova bylo jako vstoupit do světa, o němž jsem jako dítě snila – četla jsem dětské knížky českých autorů a představovala jsem si, jak asi tato země vypadá. Zajímala jsem se o ni hlavně kvůli hudbě a kvůli svým českým předkům. Moc se na návrat do Českého Krumlova těším, minule jsem zjistila, že čím více poznávám toto město plné krásné přírody a bohaté historie, tím více tajemství je tam ještě k objevování. Hrát 24 Paganiniho Capricií, která jsou skutečně osobitými díly, bylo jako dát se do tance se všemi postavami vyobrazenými na stěnách Maškarního sálu! Cítila jsem, že hudba a tvůrčí a imaginativní duch tohoto místa se úžasně potkávají. Malby v Maškarním sále jsou nádhernými studiemi lidských povah a realistických scén ze života – a to tak, že člověk cítí jejich přítomnost. Paganiniho Capriccia jsou rovněž jakýmsi hudebním divadlem, zobrazujícím charaktery do hloubky, oduševněle a s humorem. To byl pro mě vždy nejdůležitější aspekt v hudbě, zajímavější než samotná virtuozita těchto skladeb. 

Ve vašem životopisu čteme, že máte české kořeny. Jak je to tedy konkrétně s Vašimi českými předky? A máte i zvláštní vztah k české hudbě?

Moje babička z otcovy strany byla Češka z Jablonce nad Nisou, do Německa se dostala přes Vídeň. Právě ona přinesla do naší rodiny hudbu. Působila jako koncertní mistr, jako sólistka, komorní hráčka a učitelka a zanechala nám spoustu nástrojů a partitur – ale hlavně způsob žití hudbou a s hudbou. Česká hudba také hrála v mém životě už od raného dětství významnou roli. Dlouho jsem si jako dítě přála partituru Dvořákova Houslového koncertu a nakonec jsem ji od rodičů dostala k dvanáctým narozeninám. Nadšeně jsem se vrhla do cvičení a zakrátko jsem se jej naučila. Byla to pro můj hudební vývoj rozhodující zkušenost. Jedno z mých prvních CD, které jsem nahrála jako teenager po vítězství v soutěži, bylo také věnováno Dvořákovi – byly na něm jeho skladby pro housle a klavír. A moje nejnovější cédéčko, vydané letos, obsahuje skladby Ervina Schulhoffa pro sólové housle a pro housle a klavír – jsem přesvědčená, že jde o jednoho z nejtalentovanějších skladatelů své generace a celého 20. století a jeho hudbě by se mělo naslouchat mnohem častěji. 

 Můžete představit program, s nímž vystoupíte v Českém Krumlově tento rok? Jaký máte vztah k těmto skladbách?

V tomto recitálu zahraji tři sólové skladby Johanna Sebastiana Bacha a skladby z cyklu Györgyho Kurtága s názvem „Signs, Games and Messages“ (Znaky, hry a zprávy), bude to tedy jakýsi dialog přes tři staletí. Bachova díla, která představím, pocházejí z druhé části jeho cyklu Sonáty a Partity a lze v nich vysledovat napínavý vývoj: v Partitě d moll je posluchač vhozen do světa temnoty, vrcholem je „tombeau“ (skladba na památku zemřelého) – tanec smrti. Pak přichází usmíření, když se ve skladbě otvírá dimenze ráje. Další kus, Sonáta C dur, na to navazuje, překračuje těžkosti lidského bytí ve velkolepé Fuze. Cyklus, stejně jako celý program, se uzavírá energickou Partitou E dur, v níž Bach vyjadřuje velkou radost prostřednictvím řady tanců, v jeho době moderních. Kurtág, jehož cyklus zahraji před Partitou E dur, se v jedné ze skladeb otevřeně hlásí k Bachovi. Jde o skladbu „Hommage à J. S. B.“, v níž se proplétají jednotlivé melodické linky, stejně jako v Bachových sólových dílech. Autor tak vytváří dojem plynoucího pohybu, celistvosti a zároveň průzračnosti. Tyto kusy jsou jako deník – miniatury s nesmírně hutným obsahem, skutečné „zprávy“, jak název napovídá.

Představíte velmi náročný repertoár. Jaký je Váš obvyklý přístup k interpretaci? Co je v tomto směru pro Vás klíčové?

Hudba, kterou budu hrát, má v sobě řeč – je to stejné jako v tanci nebo zpěvu. V těchto skladbách se tyto prvky spojují a stává se z nich celek. To je pro mě důležité a znamená to velkou výzvu pro interpreta. Skladba by měla být komplikovaná, a přesto jasná a jednoduchá. Měla by k posluchači přicházet přímou cestou. Jako interpretka se snažím být “za dílem” – pokouším se znovu zažívat proces tvorby díla a předávat ho dál. To znamená hledat víru, sílu a důvěru, která mluví z Bachovy hudby i v nejtemnějších momentech skladby, a vážnost ve chvílích, kdy z ní tryská největší radost. A rovněž v každém nejnepatrnějším momentu Kurtágových děl je třeba hledat důležitost a význam. Je to škola života a jako muzikantka jsem každý den vděčná za to, že mohu prožívat díla největších mistrů všech dob a žít spolu s nimi.  

Jaké jsou Vaše cíle a plány v nejbližší budoucnosti? Máte dosud nějaké nesplněné sny?

Samozřejmě, že mám stále nějaké sny a je jich vždycky víc, než lze splnit v jednom okamžiku. Na podzim vyjde Houslový koncert Maxe Regera, moc se těším na další nahrávání, která mě čekají, i na spolupráci s výbornými kolegy.