Druhý festivalový den se v beznadějně vyprodané Zámecké jízdárně na festivalu po letech představil legendární violoncellista Mischa Maisky za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který řídil další z dlouhé řady vracejících se festivalových gratulantů, holandský dirigent Daniel Raiskin.V úvodu koncertu zazněla monumentální předehra Coriolan Ludwiga van Beethovena, ve které SOČR vedený energickým Raiskinem mistrně podtrhl rozervanost a boj svědomí Coriolana ze slavné Collinovy tragédie. Vervním gestem dirigent těleso podnítil k vynikajícímu výkonu. V druhé skladbě se již objevil očekávaný Maisky, kterého navíc doprovodila jeho dcera Lily Maisky, která je klavíristkou, a rovněž vynikající korejská houslistka Sang-Hee Cheong. V podání této sólistické trojice zazněl Beethovenův Trojkoncert, elegantní, radostné a živé dílo. V centru pozornosti i sólistické hry byl samozřejmě Mischa Maisky, který se náročného partu zhostil s expresivitou sobě vlastní. V nekomplikovaném klavírním partu na sebe hráčskými kvalitami i záplavou dlouhých vlasů upozornila mladičká Lily, která je jistým příslibem klavírní budoucnosti. Vynikající výkon podala také houslistka, jejíž part nebyl o mnoho lehčí než violoncellový. Trojice sólistů přes pouze zdánlivou snadnost a nekomplikovanost díla zapůsobila dojmem dobře sehraného rodinného tria hrajícího s elegancí, lehkostí a mistrnou virtuozitou.

Po pauze přišla na řadu část věnovaná Brahmsovi. V úvodní důvtipné a svěží Akademické předehře, kde Raiskin a SOČR potvrdili, že si velmi dobře rozumí, přišel na řadu Brahmsův Dvojkoncert, v němž v roli sólistů na pódiu zůstali Mischa Maisky a Sang-Hee Cheong. Vřelost a melodickou krásu posledního Brahmsova symfonického díla, v němž mohutný proud symfonické hudby vtahuje sólové party do jednoho organického celku, byla v sobotní interpretaci přítomných umělců dotažena takřka k dokonalosti. „Rostropovič budoucnosti“ Mischa Maisky potvrdil, že patří k opravdové špičce violoncellového oboru a je již dnes legendou. Jeho expresivní hra bez povrchního přehrávání a prázdných dramatických gest a přesnost bez mechanické těžkopádnosti spontánně vyprovokovaly publikum k dlouhým ovacím vstoje. Fakt, že Maisky při závěrečném tónu přetrhl strunu na svém nástroji jen dokládá, s jakým nasazením se svého partu zhostil. Nádherně lahodný a sytý tón violoncella, střízlivý výraz a koncentrovaná vášeň, s jakou Maisky ke svému partu přistoupil, obecenstvo doslova uchvátili. Za Maiským nezaostala ani mladá korejská houslistka, která opět potvrdila vysokou úroveň korejské hudební kultury.

Více informací o koncertu najdete na našem blogu.