Projekt s názvem Songs of Exile, který zazní 2. 8. od 19:30 v Zámecké jízdárně, v sobě spojuje duchovní rozměr arménských lidových písní s klasickou hudbou, současným post-minimalismem a energií rocku a jazzu. Skladby jsou založeny na duchovních textech středověkého mystického arménského básníka M’krtiche Naghashe a jsou hlubokou meditací o vztahu člověka k Bohu z pohledu kněze, který byl donucen žít mnoho let v exilu. Vynikající arménští zpěváci a instrumentalisté (hrající na exotické nástroje duduk, zurna, oud, dhol a dumbek) spojí síly se smyčcovou sekcí Jihočeské filharmonie, taktovky se chopí americko-arménský skladatel John Hodian, který tyto texty zhudebnil.

Při vystoupení na MHF Český Krumlov představí The Naghash Ensemble společně s Jihočeskou filharmonií evropskou premiéru orchestrální verze „Songs of Exile“. Díky tomuto spojení vzniká velmi poutavý zvuk – klavír a smyčce skvěle doplňují arménské lidové nástroje, a spolupráce mezi orchestrem a arménskými hudebníky tak přináší jedinečný zážitek.

 

„Myšlenka založit soubor The Naghash Ensemble se zrodila, když jsem v antickém chrámu Garni na arménském venkově poprvé slyšel zpěvačku Hasmik Baghdasaryan (která vystoupí v projektu Songs of Exile) zpívat středověkou arménskou duchovní hudbu. Její hlas, který se chrámem nesl, byl okouzlující. Rozhodl jsem se složit hudbu, v níž bych nechal zaznít tento starodávný zvuk, avšak zcela novým způsobem.

Trvalo mi několik let, než jsem objevil ten správný text. Pak jsem však narazil na úryvek od básníka a kněze M’krtiche Naghashe, který žil v 15. století a jeho slova mě hluboce zasáhla. Tato doba byla pro Arménii velmi těžká: v době Osmanské říše panovala nenávist a náboženská perzekuce, životní podmínky navíc ztěžovaly válečné konflikty a morové epidemie. Naghash žil v Tigranakertu a byl velmi uznávaným arménským vůdcem. Dostal se však do sporu s místními muslimskými autoritami, když nechal postavit kostelní věž vyšší než všechny okolní mešity. Musel opustit svou vlast a už nikdy se nesetkal se svými přáteli a rodinou. 

V řadě svých básní vyjadřuje Naghash smutek z toho, že se z něj stal „Ghareeb“ (cizinec bez majetku a bez peněz; zkroušený, budící soucit, ztrápený, chudý). Naghashovy básně vycházely z jeho kázání. Vyzývá v nich: „Zamyslete se nad svým životem. Neupínejte se na ‚věci‘ na tomto světě. Nic zde není trvalé.“ Jeho slova jsou zároveň hluboká i prostá, hovorová i poetická, a přes svůj filozofický rozměr měla oslovovat obyčejné lidi. Kvůli proměnlivé dynamice mnoha světových populací jsou Naghashova slova stejně aktuální dnes, jako v 15. století.“ 

John Hodian, skladatel