Svým výkonen nám dopřáli ze Zelenkova díla zcela autentický zážitek. Z pera nejvýraznějšího českého barokního skladatele, přezdívaného „český Bach“, zazněl v zámeckém Barokním divadle výběr z jeho Lamentací proroka Jeremiáše a Responsorií pro Svatý týden a Miserere c moll. Václav Luks se svými muzikanty potvrdil, že v oboru historicky poučené interpretace barokní hudby patří jeho soubory mezi špičkové. K základnímu předpokladu znalosti dobové praxe se připojují výborné dispozice jednotlivých členů, kteří zazářili v koncertantně i sólově komponovaných částech programu.

„Zelenka je podle mého názoru skladatel, který od interpreta vyžaduje, aby se důkladně seznámil nejen s jeho dílem, ale i s životem. Zelenkova hudba je výjimečná tím, jak přímočaře spojuje jeho vlastní emocionalitu s hudebním výrazem. Jeho osobnost je natolik svébytná, originální a komplikovaná, že se její charakteristické rysy v díle zrcadlí, což je v barokním kontextu něco mimořádného, co známe až z doby romantismu. Zelenkovou hudbou se zabýváme dlouhodobě – letopočet 1704 v názvu souboru je rokem, kdy se Zelenka objevil na hudební scéně – a postupné objevování a poznávání tohoto skladatele se samozřejmě odráží i v naší interpretaci,“ řekl nám v rozhovoru umělecký vedoucí souboru Václav Luks.

Jan Dismas Zelenka působil ve službách drážďanského dvora a jeho rukopisy jsou uloženy v Saské zemské knihovně v Drážďanech. Jsou s prováděním těchto děl spojeny i nějaké technické či interpretační potíže? „Zelenkovy rukopisy mi trochu připomínají rukopisy Leoše Janáčka – jeho hudební představivost a energie je natolik silná, že hlava je takzvaně rychlejší než ruka. Noty jsou proto naškrábané a je někdy těžké vyznat se v tom, co měl na mysli. Pokud jde o interpretaci, jeho raná díla jsou výrazově nesmírně obtížná a ta z pozdější doby navíc ještě technicky náročná, na hranici možností tehdejších orchestrů i zpěváků.“

Zážitek z koncertu umocnilo autentické prostředí Barokního divadla, které je jedním z nejlépe zachovaných zámeckých divadel na světě. „Do zdejšího barokního divadla se nesmírně rádi vracíme, protože je to úžasné prostředí nejen vizuálně, ale i akusticky. Znovu jsme se přesvědčili o tom, že v 18. století skutečně uměli postavit prostor tak, aby nic neschoval a aby bylo lidskému slovu perfektně rozumět.“ A čím může barokní hudba podle Václava Lukse oslovit dnešní publikum? „Tato hudba spojuje vysoké nároky na uměleckou kvalitu – tehdejší skladatelé nikdy nerezignovali na představu ideálu – a zároveň je to hudba srozumitelná. To už se nikdy později v dějinách hudby nepodařilo spojit. Často slyším návštěvníky koncertů říkat: „Já tomu vůbec nerozumím, ale strašně se mi to líbilo.“ A to je přesně ono. My interpreti tomu rozumět musíme, ale publikum si barokní hudbu může vychutnat, aniž by byli v této oblasti odborníky.“