Úvodní koncert třetího festivalového týdne přinesl fúzi jazzu, klasiky, folklóru, šansonu a latinskoamerických rytmů. Autorský projekt Marka Novotného, který ke spolupráci přizval smyčcové kvarteto Epoque Quartet, kytaristu Adama Tvrdého, kontrabasistu Ondřeje Štajnochra a zpěvačku Josefínu Čermákovou, zazněl 30. 7. v Maškarním sále. „Na zámku v Českém Krumlově jsem vystupoval poprvé, Maškarní sál je naprosto ohromující,“ řekl po koncertě autor skladeb a klavírista Marek Novotný. A jaká hudba ho jako skladatele ovlivňuje? „Já sám se pohybuji převážně v prostředí jazzu, ale studoval jsem vážnou hudbu, takže poslouchám především tyto dva žánry a ve svých skladbách se pokouším o jejich propojení. Miluji např. Ravela a Dvořáka, zbožňuji folklór, ale poslechnu si i dobrý pop. Působil jsem také v kapele, která hrála latinu a flamenco. To všechno mělo na mé skladby vliv.“

Následující večer, 31. 7., patřil jedinému hudebníkovi: houslovému virtuózovi Ivanu Ženatému, kterého odborná kritika, posluchači i hudební kolegové označují za nejvýznamnějšího českého houslistu současnosti. „Vzácné Guarneriho housle v rukou Mistra“, jak zněl podtitul tohoto večera, rozezněly Maškarní sál a uvedly publikum do soustředěné pozornosti. Ivan Ženatý bravurně přednesl výběr ze Sonát a Partit Johanna Sebastiana Bacha a nadšené publikum jej odměnilo dlouhotrvajícím potleskem vestoje. „Jsem šťastný, že jsem mohl hrát tu největší hudbu, jakou si můžeme představit, v tomto úžasném prostředí, před vyprodaným sálem. Bylo to krásné. Do Českého Krumlova jezdím hrát pravidelně už asi pětadvacet let a vždycky žasnu, jak je tu nádherně. A těší mě, že mám v Čechách stálé posluchače, kteří vědí, co ode mě mohou očekávat,“ řekl po koncertě Ivan Ženatý. A jakou část jeho koncertní činnosti tvoří sólová vystoupení? „Tento koncept je spíše výjimečný, je určen pro vzdělané publikum a vyžaduje od hudebníka opravdu dlouhou a důkladnou přípravu. Není tolik efektní jako vystoupení s orchestrem, zato však jde do hloubky a citliví lidé to poznají.“

V první srpnový den se v rámci MHF Český Krumlov uskutečnily dva koncerty. Ten v Maškarním sále nesl název „Hudba bez hranic – skladatelé tří národů“ a spolu s rakouským komorním orchestrem Allegro Vivo Chamber Orchestra se v něm střídavě v roli houslisty a dirigenta představil Vahid Khadem-Missagh. „V Českém Krumlově jsem hrál poprvé, byl to úžasný zážitek, vynikající publikum. Považuji se více za houslistu, s houslemi jsem vyrostl, jsou vlastně jako součást mě samotného. Ale je to pro mě dobrá kombinace, pokud můžu část koncertu i dirigovat,“ řekl Vahid Khadem-Missagh. Na programu byla díla skladatelů W. A. Mozarta, Leoše Janáčka a Bély Bartóka, jejichž národy historie v různých obdobích spojila i rozdělila. „Pokud jde o dramaturgii tohoto koncertu, letošní rok je opravdu výjimečný, připomínáme si 30. výročí pádu železné opony. A nejlepším symbolem boření hranic je pro mě hudba. Hudba nezná hranice, je to jazyk, který je společný všem a spojuje nás všechny,“ dodal umělecký vedoucí rakouského souboru.

Ve stejný večer zahrála v Pivovarské zahradě stálice české hudební scény Lenka Filipová. Koncert s názvem „Lenka – všechny mé podoby“ představil průřez tvorbou této zpěvačky a kytaristky. Lenka Filipová zahrála známé hity včetně písně „Zamilovaná“ v česko-francouzské verzi, úpravy skladeb pro klasickou kytaru, šansony i skladby z nového alba Oppidum, jež je vyústěním čtrnáct let trvající spolupráce s britským virtuózem ve hře na keltskou harfu Seanem Barrym. Ten ji také na koncertě doprovodil, spolu s dalšími hosty a smyčcovým oktetem Brno Strings. Zazněla i vzpomínka na spolupráci s Karlem Zichem – písnička Mosty, zahraná na dvanáctistrunnou kytaru, na níž kdysi hrál právě Karel Zich. „Moc se mi tady líbilo, prostředí Pivovarské zahrady mělo velmi zvláštní, kouzelnou atmosféru a dobře se mi tu zpívalo a hrálo. A snad si dobrý dojem odneslo i publikum. Český Krumlov považuji za jedno z nejkrásnějších českých měst, ale mnohokrát jsem tu nezpívala, naposledy snad před deseti lety. I z toho důvodu jsem si koncert užila,“ řekla po koncertě Lenka Filipová.

Dalším z projektů překračujících žánry byl 2. 8. koncert arménského souboru The Naghash Ensemble se smyčcovou sekcí Jihočeské filharmonie s názvem Songs of Exile. „Myšlenka založit soubor The Naghash Ensemble se zrodila, když jsem v antickém chrámu Garni na arménském venkově poprvé slyšel zpěvačku Hasmik Baghdasaryan zpívat středověkou arménskou duchovní hudbu. Její hlas, který se chrámem nesl, byl okouzlující. Rozhodl jsem se složit hudbu, v níž bych nechal zaznít tento starodávný zvuk, avšak zcela novým způsobem. Trvalo mi několik let, než jsem objevil ten správný text. Pak jsem však narazil na úryvek od básníka a kněze M’krtiche Naghashe, který žil v 15. století, a jeho slova, která jsou hlubokou meditací o vztahu člověka s Bohem, mě hluboce zasáhla,“ popsal zrod projektu autor hudby, americký skladatel s arménskými kořeny John Hodian, který koncert v Českém Krumlově také dirigoval. V Zámecké jízdárně vystoupili tři arménští instrumentalisté, hrající na nástroje duduk, oud či dhol, a tři arménské zpěvačky včetně Hasmik Baghdasaryan, která byla prvotní inspirací pro vznik tohoto projektu. „Děkuji za pozvání do Českého Krumlova, je to město jako z pohádky a jsem šťastná, že jsem tu mohla vystoupit,“ řekla zpěvačka po koncertě. Soubor The Naghash Ensemble uspořádal rovněž besedu s hudebními ukázkami v českokrumlovském Gotickém sále prelatury.

Jak už se stalo tradicí, i letos festival nabídl oblíbený koncert muzikálových melodií, tentokrát s názvem Broadway meets Broadway. Diváci měli možnost prožít jedinečné setkání amerických a českých muzikálových hvězd. Na jednom pódiu se sešli zpěváci z americké Broadwaye Capathia Jenkins a Hugh Panaro s českými zpěváky Michaelou Gemrotovou a Marianem Vojtkem, kteří excelují v muzikálech pražského divadla Broadway. Sólisty doprovodila Severočeská filharmonie Teplice pod taktovkou Randalla Craiga Fleischera. Koncert poznamenal prudký déšť a chladné počasí, avšak tato nepříznivá okolnost přinesla o to větší sepětí hlediště s jevištěm a koncert byl pro všechny zúčastněné neopakovatelným zážitkem. Nadšení diváci odměnili české i americké interprety potleskem vestoje a vyžádali si tři přídavky, při nichž se celé hlediště roztančilo. „Bylo to úžasný večer, diváci se bavili, ani déšť je neodradil. Bylo to neuvěřitelné,“ nešetřili po koncertě chválou sólisté a bylo zřejmé, že i oni si koncert opravdu užili.

V letošním roce si připomínáme 30. výročí pádu železné opony, což reflektuje i festival ve své dramaturgii. Dva koncerty se uskutečnily 4. 8. na symbolickém místě, kterým je kostel sv. Mikuláše v Boleticích, nejstarší sakrální stavba jižních Čech. Kostel se po druhé světové válce a po odsunu německých obyvatel ocitl ve vojenském újezdu a dochoval se jako jedna z mála budov někdejší vsi Boletice. Nyní probíhá jeho postupná oprava, v interiéru jsou vidět zbytky historických nástěnných maleb, ale také ruské nápisy z jeho novodobých dějin. Na prostranství nedaleko kostela zahrál muzikant mnoha tváří Petr Samšuk písničky Karla Kryla. „Není mnoho příhodnějších míst, kde bychom si mohli lépe připomenout Karla Kryla. Jeho písně jsou neskutečně krásné a silné a do tohoto prostoru – u rozmlácenýho kostela, abych použil slova Krylovy písně – se opravdu hodí,“ řekl Petr Samšuk.

Uvnitř kostela, osvětleného svíčkami, pak pokračoval další pořad, který byl věnován osobě nanejvýš důležité v dějinách českého státu: králi Václavu II. Diváci si prostřednictvím hudby a mluveného slova připomněli jeho významný počin – založení cisterciáckého kláštera na Zbraslavi. Vystoupil ženský vokální soubor Schola Benedicta pod vedením Jiřího Hodiny, zazněla chorální tvorba české provenience, raná polyfonie a gregoriánský chorál. Pasáže ze Zbraslavské kroniky, ale také text básníka Ivana Martina Jirouse, recitoval herec Jakub Doubrava. „Pro mě byl kostel sv. Mikuláše v Boleticích zjevením, nic tak krásného jsem nečekal,“ řekl po koncertě Jiří Hodina. „Tento prostor působí sám o sobě, bylo myslím namístě představit program právě tady,“ dodal Jakub Doubrava. Zážitek z obou koncertů umocnily přírodní jevy: nádherná duha při vystoupení Petra Samšuka a hvězdné nebe při odchodu z kostela po koncertě souboru Schola Benedicta.