Orchestr Collegium 1704 a vokální soubor Collegium Vocale 1704, které se pod vedením dirigenta Václava Lukse zabývají interpretací barokní hudby, zahájily koncertem ve středu 31. července třetí festivalový týden. Pravidelní hosté předních evropských festivalů vystoupili v Českém Krumlově s projektem Pocta Janu Dismasi Zelenkovi.

Z pera nejvýraznějšího českého barokního skladatele, přezdívaného „český Bach“, zazněl v zámeckém Barokním divadle výběr z jeho Lamentací proroka Jeremiáše a Responsorií pro Svatý týden. Václav Luks se svými muzikanty potvrdil, že v oboru historicky poučené interpretace barokní hudby patří jeho soubory mezi špičkové. K základnímu předpokladu znalosti dobové praxe se připojují výborné dispozice jednotlivých členů, kteří zazářili v koncertantně i sólově komponovaných částech programu. „Zelenka je podle mého názoru skladatel, který od interpreta vyžaduje, aby se důkladně seznámil nejen s jeho dílem, ale i s životem. Zelenkova hudba je výjimečná tím, jak přímočaře spojuje jeho vlastní emocionalitu s hudebním výrazem. Jeho osobnost je natolik svébytná, originální a komplikovaná, že se její charakteristické rysy v díle zrcadlí, což je v barokním kontextu něco mimořádného, co známe až z doby romantismu. Zelenkovou hudbou se zabýváme dlouhodobě – letopočet 1704 v názvu souboru je rokem, kdy se Zelenka objevil na hudební scéně – a postupné objevování a poznávání tohoto skladatele se samozřejmě odráží i v naší interpretaci,“ uvedl umělecký vedoucí souboru Václav Luks. Jan Dismas Zelenka působil ve službách drážďanského dvora a jeho rukopisy jsou uloženy v Saské zemské knihovně v Drážďanech. Jsou s prováděním těchto děl spojeny i nějaké technické či interpretační potíže? „Zelenkovy rukopisy mi trochu připomínají rukopisy Leoše Janáčka – jeho hudební představivost a energie je natolik silná, že hlava je takzvaně rychlejší než ruka. Noty jsou proto naškrábané a je někdy těžké vyznat se v tom, co měl na mysli. Pokud jde o interpretaci, jeho raná díla jsou výrazově nesmírně obtížná a ta z pozdější doby navíc ještě technicky náročná, na hranici možností tehdejších orchestrů i zpěváků.“ Zážitek z koncertu umocnilo autentické prostředí Barokního divadla, které je jedním z nejlépe zachovaných zámeckých divadel na světě. „Do zdejšího barokního divadla se nesmírně rádi vracíme, protože je to úžasné prostředí nejen vizuálně, ale i akusticky. Znovu jsme se přesvědčili o tom, že v 18. století skutečně uměli postavit prostor tak, aby nic neschoval a aby bylo lidskému slovu perfektně rozumět.“ A čím může barokní hudba podle Václava Lukse oslovit dnešní publikum? „Tato hudba spojuje vysoké nároky na uměleckou kvalitu – tehdejší skladatelé nikdy nerezignovali na představu ideálu – a zároveň je to hudba srozumitelná. To už se nikdy později v dějinách hudby nepodařilo spojit. Často slyším návštěvníky koncertů říkat: „Já tomu vůbec nerozumím, ale strašně se mi to líbilo.“ A to je přesně ono. My interpreti tomu rozumět musíme, ale publikum si barokní hudbu může vychutnat, aniž by byli v této oblasti odborníky.“