Neuvěřitelný večer plný prvotřídního jazzu rozvášnil publikum od samého počátku a kromě vydatného aplausu vstoje, se diváci zapojovali i výkřiky a tancem. Koncert uvedlo provedení The Jazz Police CBC Big Bandem Miroslava Surky, a pak již pódium patřilo opravdovému jazzovému mágovi Arturo Sandovalovi.
Tuto neobyčejnou osobnost provázejí kritiky typu: … „virtuos, který se objevuje jednou za generaci… showman až do konečků prstů… nejvíce muzikální trumpetista současnosti… trubku ovládá brilantně, využívá všech jejích možností… hraje tóny, které většina trumpetistů sotva zná… jeho trubka je jako roh hojnosti, jeho hudba nezná hranice“… a rozhodně nejsou liché. Sandoval je však ještě mnohem více, je to absolutní muzikant a hudba jako by byla jeho bytostnou součástí. Není jen trumpetistou, je všestranným umělcem, který se stejným mistrovstvím ovládá klavír, bubny i vlastní hlas. Není to osobnost, která se rodí jednou za generaci, je to naprosto ojedinělý zjev, neopakovatelný fenomén ve světě jazzu. Není to naškrobená hvězda, ale rozený bavič a vynikající hudební partner. Ze své nenápadné trubky dokázal vykřesat tóny v takovém rozsahu, který se zdá být až nemožný, zaujal pohotovostí hry, brilantními rychlými běhy, skoky, trylky, sekvencemi, jeho trubka zpívala doslova jak koloraturní hlas. Sandoval ukázal výjimečné schopnosti jak v mechanice své pravé ruky, tak v nátisku, dýchání, činnosti jazyka a dalších prvkách hry na trubku, což dále rozvinul i ve vtipné vokální improvizaci. Dech vyrážela rovněž jeho vysoce virtuózní hra na klavír, zvláště ve finálním čísle večera, improvizačním přídavku vycházejícím z písně proslavené Joe Cockerem, You Are So Beautiful. Surkův CBC Big band byl Sandovalovi kvalitním partnerem a prokázal, že je kapelou složenou z velice šikovných muzikantů. Jejich hudební rozhovor šťavnatě plynul a vtipné glosy, jimiž Sandoval koncert oživil, dodaly na vřelé atmosféře. Ve večeru složeném z jazzových standardů, ukázek ze Sandovalova nového alba a spousty spontánní improvizace, se navíc objevily i tři čísla doprovázená zpěvem Dashy a dvou dalších zpěvaček, která si Miroslav Surka se svou kapelou připravil jako překvapení pro Arturo Sandovala a jež zazpívali písně kubánsko-americké zpěvačky Glorie Estefan. Strhující byl i „blues in B flat“, přídavková improvizace, kterou plnokrevný jazzman Sandoval vystavěl z momentálního nápadu a za citlivého vedení kapely vypointoval v parádní jazzové číslo. Zázračná muzikalita Arturo Sandovala nemohla nenadchnout a hvězdný večer pod hvězdnou oblohou se stal dalším, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Bouřlivé ovace publika nebraly konce, a jak poznamenal jeden z nadšených diváků, „nebyla to jen laciná show, ale večer, kdy se otevřelo samo nebe…“