V zámeckém Maškarním sále ve středu večer vystoupilo Smetanovo trio. Soubor s více než osmdesátiletou historií zahrál skladby výhradně domácích autorů – Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Současní členové – Jitka Čechová (klavír), Jiří Vodička (housle), Jan Páleníček (violoncello) – potvrzují základní předpoklad úspěchu každého kvalitního tria, u všech tří totiž platí, že jsou to zároveň skvělí sóloví hráči. Kvality Smetanova tria dokládá také skutečnost, že v letošním roce byla jejich kompletní nahrávka klavírních trií Bohuslava Martinů vybrána mezi tři alba nominovaná na BBC Music Magazine Award v kategorii komorní hudby a v celosvětovém hlasování získala 1. cenu. K samotnému programu hráči svorně uvedli: „Byla to esence toho nejkrásnějšího, co česká triová literatura nabízí. Jak Sukovo rané Klavírní trio op. 2, tak samozřejmě Dumky Antonína Dvořáka, které jsou vrcholným dílem triové literatury. No a Smetanovo Klavírní trio g moll to je vlajková loď českého triového repertoáru. Atmosféra nádherného Maškarního sálu hudební dojmy z celého koncertu ještě umocnila.“ Pro Jiřího Vodičku, který zároveň působí na pozici koncertního mistra České filharmonie, to byla na festivalu i v Krumlově jako takovém premiéra: „Jsem ohromený tím nádherným prostředím zámku, města i celého festivalu. Hrálo se nám moc krásně, hezky jsme souzněli. Měl jsem radost, že jsem z diváků cítil, že si to užívají s námi, že nasávají atmosféru, že se jich to dotýká, že je to něco, co je pro ně natolik srozumitelné, že každou vteřinu vnímají velmi silně.“ Jitka Čechová a Jan Páleníček dodali: „Byl to pro nás zážitek, řekli bychom, kulturní i fyzický zároveň, protože hrát v takovém teple tak velký program, bylo trošku náročné, ale zahráli jsme si ho přesto s velkou chutí. Sešlo se dnes báječné publikum a všechno spolu krásně korespondovalo – my, diváci, festival. Je to velká inspirace k našemu dalšímu počínání.“ Hudebníci připojili dva přídavky. Od soudobého skladatele Romana Haase zazněla třetí část, čardáš, z Multikulturní suity. A jako druhý přídavek „na dobrou noc“ uvedli Sukovu Elegii, která byla pro všechny pohlazením po duši.