Předposlední víkend 20. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov nabídl dva oddechové programy, které návštěvníkům přiblížily kulturu temperamentní Argentiny a výbušného Slovenska. V pátek se Zahrada Kooperativy rozehrála v rytmu tanga na koncertu nazvaném Tangu Soirée, v sobotu Pivovarskou zahradu rozproudila Lúčnica a Miro Žbirka na Slovenském večeru.VEČER V RYTMU TANGA

Výlety do kultur jiných národů nejsou dramaturgii MHF Český Krumlov nikterak cizí. Kromě tradičních národních večerů, jejichž pokračování přinesla sobota, nabídla letošní koncertní řada ohnivé flamenco zkrápěné deštěm a v pátek 12. srpna přišlo v Zahradě Kooperativy na řadu vášnivé argentinské tango. Večer nazvaný Tango Soirée představil tuto tradiční součást argentinské kultury po hudební i taneční stránce a na závěr návštěvníky osvěžil i ochutnávkou argentinského vína. Zaplněná Zahrada Kooperativy vyslechla v podání Tria Accordo průřez různými podobami tanga, habanery a milongy. Od směsi z opery Carmen a ukázek z díla Isaaca Albeníze a Maurice Ravela, tedy skladatelů klasické hudby, jež podlehli módní exotické vlně, zavedlo trio návštěvníky i do samotné Argentiny a představilo tvorbu Angela Gregoria Villoldy a Astora Piazolly. „Piazolla je uměleckým završitelem vývoje tanga. Sám byl vzdělaným hudebníkem, znal moc dobře vývoj a místo, kdy do něj vstoupil, aby navázal a pokračoval. Ke španělskému základu dodal trochu námořnické habanery, špetku černošského candombé, italské melodiky a jazzu,“ upřesnil k programu kytarista Petr Paulů a dodal: „život má skurilní škleb, naději střídá zklamání, beznaděj se utápí v alkoholu, tak zní tango.“ A opravdu,víra – naděje – zklamání, to jsou hlavní emoce, které v sobě tento hudební styl, vzniklý v reakci na rozčarování přistěhovalců z nelítostné reality a rozplynutí iluzí o rychlém zbohatnutí, nese. Rozpolcenost a zoufalství ústící v touhu alespoň po fyzické rozkoši, jež je přetaveno do uhrančivé rytmické hudby, Trio Accordo interpretačně zvládlo. Hudební seskupení vystoupilo ve složení housle, kytara a akordeon, který Ladislav Horák vystřídal navíc nejednou i za bandoneon, nepříliš známý druh knoflíkové tahací harmoniky typický právě pro tango. O taneční část programu se postarali Zuzana a Jiří Pokorní, kteří v sobě nezapřeli baletní um. Jejich tango nebylo jen o syrových živelných vášních, neskrývalo v sobě navíc i baletní krásu. Tanečníci v černorudých šatech předvedli řadu nelehkých figur a vyzvali k tanci i zástupce publika. Komorní odlehčený večer v zahradě se za relativně příznivého počasí stal pro přítomné příjemnou letní kratochvílí.

JISKRNÝ SLOVENSKÝ VEČER

Další ze série hudebně-gastronomických večerů přinesla sobota 13. srpna v Pivovarské zahradě. Po řadě evropských zemí a loňském výletu do Mexika vzdal festival tentokrát hold bratrskému Slovensku.  Do slovenských barev se Český Krumlov oblékl na celý den, náměstím i ulicemi hrála hudba, prezentovány byly slovenské výrobky. Vrchol však přinesl až samotný večer, kdy za hvězdného nebe zahradu nejprve roztančil slovenský folklorní souborLúčnica a posléze ji rozezpíval populární Miro Žbirka. Lúčnica potvrdila, že je skutečným klenotem v oblasti folklórního umění a její přínos pro uchování rozmanitého kulturního bohatství Slovenska je nemalý. V rámci večera soubor předvedl svoji scénickou hudebně-taneční kompozici „Mládí a krása“ – kaleidoskop poeticky laděných tanečních, hudebních a vokálních scénických obrázků, inspirovaných originálním prostředím, historickými tradicemi a původními uměleckými projevy lidí žijících na území Slovenska. Tanečníci odění v pestrobarevných ručně vyšívaných krojích, speciálních pro každý tanec, provedli za doprovodu kapely Zlaté husle nadšené publikumsvětem tajuplných goralů i po rozkvetlých lukách kolem Detvy, Oravy či Liptova.  Zvukovou lahůdkou programu byla skladba na motivy slovenských lidových písní pro sólovou fujaru, jedinečný dřevěný dechový hudební nástroj, pocházející ještě z dob gotiky, který je zařazený do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Ukázkou mimořádné instrumentální virtuózní dovednosti je i interpretace skladby pro cimbál a orchestr. Závěrečná taneční apoteóza se odehrála na horním toku mohutné řeky Hron, v překrásném prostředí slovenského pohoří Nízké Tatry. Tento monumentální taneční a hudební scénický obraz hojně využívá i charakteristický tanec „horehronský dupák“, jakýsi „slovenský step“, který má své historické kořeny ve valašské kultuře 16. století. „Rolling Stones folkloru“, jak bývá Lúčnica někdy nazývána, předvedli strhující podívanou sršící radostí, energií a mladistvým zápalem. Lúčnica za šťavnatého doprovodu Zlatých huslí tančila jak „pravá“ Lúčnica – pohádková víla lehounce tančící po rozkvetlých loukách – a její vystoupení zažehlo jiskru celému večeru. Po krátce přestávce se na pódiu objevil populární zpěvák a kytarista Meky Žbirka a za doprovodu třech Janů Kořínka (klávesy), Ponocného (kytara) a Horáčka (kytara, klávesy) zazpíval své největší hity včetně písně „Co bolí to přebolí“, v níž se k Mekymu přidala i jeho pěvecká kolegyně Martha. Obě části programu přijalo publikum s nadšením a entuziastickým potleskem si vyžádalo několik přídavků. Ke kulturnímu programu se v průběhu večera přidal i gastronomický, stoly se prohýbaly pod specialitami slovenské kuchyně, nechyběli brynzové halušky, strapačky, zbojnický kotlík, pirohy, živánská pečeně, klobásky, ale i ovocné knedlíky, lívance a koláče. Návštěvníci mohli ochutnat tradiční slovenské sýry a krojovaný sommelier naléval slovenské víno. Zajímavou specialitou byl i vysokoprocentní Tatranský čaj. V samotném závěru večera gastronomické hody doprovodily opět Zlaté husle a nejeden z návštěvníků se dal strhnout ke zpěvu a tanci. Slovenský večer byl potěchou pro oči, uši i chuťové buňky a malebné Slovensko představil v plné síle a kráse.

Rozhovory s aktéry Slovenského večera najdete na našem blogu.

Fotogalerii naleznete zde.