Vrchol 20. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov předznamenal komorní večer s Heroldovým kvartetem a violistkou Věrou Binarovou ve čtvrtek 18. srpna 2011. Komorní řadu koncertů v Maškarním sále poté v pátek 19. srpna završilo vystoupení houslisty Ivana Ženatého a Talichova komorního orchestru.

HEROLDOVO KVARTETO A VĚRA BINAROVÁ

Heroldovo kvarteto s violistkou Věrou Binarovou se představilo ve výborné formě, výrazový potenciál skladeb dokázali hudebníci využít s plnou intenzitou. V Mozartově Smyčcovém kvintetu pro dvoje housle, dvě violy a violoncello C dur, KV 515 upoutali posluchačskou pozornost suverénně zvládnutými dynamickými odstíny, ve volných i rychlých částech soubor předvedl rytmickou souhru i intonační jistotu. Tyto atributy pak ansámbl přenesl i do interpretace dalších čísel programu. Jednovětý Smyčcový kvartet č. 4 Luboše Sluky přinesl sdělnou a posluchačsky srozumitelnou hudební dikci janáčkovského ražení. Luboš Sluka po Janáčkově vzoru pracuje s krátkými motivickými prvky, které vedle sebe staví metodou nazývanou někdy montáž. Smyčcový kvartet je koncizní, stylově sevřené dílo, které navazuje na nejlepší tradice české komorní hudby, zejména hudby Josefa Suka. Je charakteristické výraznými, modálně zabarvenými melodickými motivy, kontrasty dramatických úseků a lyricko-meditativních ploch i promyšleně vystavěnými dynamickými gradacemi. Všechny tyto kontrastní prvky se Heroldovu kvartetu, které je častým interpretem této skladby (v jeho podání existuje i CD nahrávka díla), podařilo dobře vystihnout. Provedení skladby byl účasten i sám autor, třiaosmdesátiletý Luboš Sluka, který si posluchače svou hudbou získal na svou stranu a při závěrečné děkovačce sklidil bouřlivý potlesk. O výkonu ansámblu Luboš Sluka řekl: „Mám radost z toho, že dílo v podání Heroldova kvarteta pořád zraje a je čím dál lepší.“ Závěr patřil převážně živelnému a optimistickému Smyčcovému kvintetu pro dvoje housle, dvě violy a violoncello Es dur, Op. 97Antonína Dvořáka. Provedení mělo spád, hudebníci skladbu hráli s viditelnou chutí a vervou. Bylo znát, že Dvořákovu hudbu mají výborně zažitou a vědí o každém detailu, což jim pomáhá k ideálnímu tlumočení notového zápisu do zvukové podoby. Nejvíce se to osvědčilo v lyrickém Larghettu, kde se souboru podařilo melodickou kantilénu rozezpívat širokým měkkým tónem. Dvořákova partitura zněla harmonicky plně a Maškarní sál rozezněla ušlechtilá komorní hudba interpretovaná v nejvyšší kvalitě. Zaplněný sál nešetřil ovacemi a na konec nechyběl od precizně hrajícího souboru dvořákovský přídavek.

Rozhovory s hlavními aktéry najdete na našem blogu.

MISTROVSKÉ HOUSLE IVANA ŽENATÉHO

20. ročník MHF Český Krumlov přinesl možnost srovnání hned několika různých houslistů a houslových škol. Posledním, kdo předvedl své houslové umění, byl představitel vrcholu naší současné houslové generace Ivan Ženatý, jehož koncertem se v pátek 19. srpna za doprovodu Talichova komorního orchestru završila komorní řada koncertů v Maškarním sále. Večer zahájil elegantní Orchestrální kvartet G dur z pera představitele Mannheimské školy Carla Stamitze, klasicizující dílo s romantickými prvky, kterého se Talichův komorní orchestr ujal s nadšením a jistotou. V druhé polovině večera se na pódiu objevil Ivan Ženatý a ujal se sólového partu v Koncertu pro housle, smyčce a basso continuo č. 1 a moll Johanna Sebastiana Bacha. Umění tohoto vynikajícího houslového virtuosa, jehož potěchu české publikum v poslední době postrádalo vinnou jeho zahraničního působení, okouzlilo do poslední židle zaplněný Maškarní sál hned při prvních tónech. Zvláště v lyrické střední větě Ženatý rozezpíval své guarnerky v expresivně vřelé, avšak jemně melancholické náladě. Kromě soustředění se na svůj sólový part předvedl Ženatý i cit pro vedení orchestru, které jemným gestem stmelil v kompaktní celek a nastolil fascinující, typicky bachovskou balanci mezi soupeřením a spoluprací sólového nástroje a orchestru. Po pauze jsme se hudebně přenesli o téměř čtyři staletí kupředu, k tvorbě Leoše Janáčka, a v podání Talichova komorního orchestru zazněla viktoriánská Suita pro smyčce, uhlazené, reflexivní dílo, v němž nenalezneme ještě příznačnou janáčkovskou náladovou rozkolísanost, avšak od počáteční úzkosti se přes expresivnější části dostáváme až k melancholické meditaci. Talichovci toto dílo podali, přesvědčivě, efektně a s náležitým výrazovým odstíněním jednotlivých vět. Druhou sólovou skladbou a závěrem večera bylo uvedení Houslového koncertu d moll Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Toto půvabné, kompozičně kvalitní a nástrojově vděčné dílo zkomponoval Bartholdy ve svých pouhých třinácti letech, a přesto je dílo nesmírně vyzrálé a je pevnou součástí světové houslové literatury. O vydání tohoto díla se postaral sám legendární houslista Yehudi Menuhin, který jej i objevil, což byl triumf muzikologické práce poloviny 20. století. Osobnost Yehudiho Menuhina se nabízí zmínit ještě jednou. Tento výjimečný umělec má co dočinění i s Ivanem Ženatým, prohlásil o něm totiž, že svou technickou vyspělostí a třpytivým tónem prokazuje světovou třídu. A přesně to potvrdil Ivan Ženatý i na svém dalším festivalovém vystoupení v Českém Krumlově. Technická jistota, vytříbenost a krása tónu, šíře výrazové a dynamické škály, zkrátka prvotřídní výkon, který okouzlil a naplnil očekávání po všech stránkách. Talichův komorní orchestr svým vyrovnaným výkonem nejen v tomto kusu potvrdil, že patří ke špičce českých komorních souborů. Nadšený Maškarní sál aplaudoval vstoje a závěr komorní řady koncertů 20. výročí festivalu nemohl přinést velkolepější vyvrcholení, než vystoupení žáka mistra houslí Josefa Suka, jenž nás nedávno opustil, avšak dokázal si vychovat skvělého nástupce, kterým bezpochyby nemůže být nikdo jiný než právě Ivan Ženatý.

Rozhovory s hlavními aktéry najdete na našem blogu.