Svůj osobitý hudební styl představil krumlovskému publiku ve čtvrtek 3. srpna v Maškarním sále soubor Janoška Ensemble se sopranistkou Marcelou Cerno a barytonistou Danielem Serafinem. Podoba členů Janoška Ensemblu není náhodná. Jedná se o tři bratry a švagra, který se, jak s oblibou bratři František, Ondřej a Roman Janoškové říkají, aby mohl s nimi hrát, musel do jejich rodiny přiženit. „Moc jsme se do Českého Krumlova těšili. Tento koncert je pro nás důležitý v tom, že jde jednak o znamenitý festival, a také že je to pro nás v této sestavě vlastně česká premiéra.” Jejich vystoupení jsou údajně až z 30 procent improvizace. „Hrajeme náš vlastní „Janoška style“. Byla to naše vize, vytvořit něco nového, přistoupit ke klasickým skladbám po svém. Náš repertoár stojí na klasické hudbě, ale tím, že jsme již od malička byli vedeni k improvizaci, jsou jí tyto populární a známé skladby ovlivněny. Naší hlavní inspirací je publikum,” osvětlil přirozený lídr ansámblu František Janoška a jeho bratr Ondřej jej doplnil, „to, jak náš koncert bude vypadat, závisí také na tom, co jsme si ten den dali na večeři. A dneska jsme se v Krumlově najedli skvěle!” Barytonista Daniel Serafin o Janoška Ensemble řekl: „S „Janoškama“ se známe asi dvacet let. Znali se už naši rodiče. Mám strašně rád ten jejich styl, kdy dokážou originálně a zároveň vkusně uchopit notoricky známou skladbu a po svém ji interpretovat.” Marcela Cerno ještě dodala: „Oni jsou opravdu světová třída!” Skladby, které pro vystoupení na MHF vybrali, jsou z jejich posledního CD, které vydali u prestižní nahrávací společnosti Deutsche Grammophon. Ve své originální interpretaci uvedli například variaci na Capriccio č. 24 houslového génia Niccoly Paganiniho s názvem Paganinoška, variaci věnovanou Mozartovi a zároveň synovi Františka Janošky, který nese stejné jméno jako skladatel, Rumba for Amadeus, Massenetovu Meditaci z opery Thaïs, předehru ke slavné Straussově operetě Netopýr nebo fantazii na světoznámou Bizetovu Carmen. Známé melodie zazpívali oba sólisté také z operet Maďarská svatba, Giuditta nebo Venuše v hedvábí. „Je po koncertu a místo toho, abychom byli „vyšťavení“, jsme plní energie! Dokázali bychom tu ještě klidně měsíc zůstat a hrát každý večer. Publikum reagovalo na všechno, od improvizace až po mé povídání a vtipy,” kterými jednotlivé skladby František od klavíru uváděl. Jako přídavek zazněl v podání obou sólistů duet Lippen schweigen z Lehárovy Veselé vdovy a na úplný závěr Janoškové „vystřihli” Montiho Čardáš, do něhož „vpašovali” například Smetanovu Vltavu, Ódu na radost z Beethovenovy 9. symfonie nebo i píseň „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“ Karla Gotta. „Všechny tyto nápady nás napadli přímo na pódiu, bylo to naprosto spontánní,” dodal František Janoška. Jejich temperamentní a vášnivé vystoupení naprosto rozžhavilo už tak celodenními vysokými teplotami vyhřátý Maškarní sál.