A co konkrétně zazní? Úvodní tóny koncertu budou patřit předehře z opery Luisa Miller (1849). Tato opera, jejíž předlohou se stalo slavné drama Friedricha Schillera Úklady a láska (1784), je v kontextu vývoje Verdiho hudebního stylu velmi důležitým titulem a hudebně za skladatelovými slavnějšími opusy nezaostává. Árie Cavaradossiho z 1. dějství Pucciniho Tosky (1900) „Recondita armonia“ je zdánlivě bezstarostná, ale v podtextu přece jen dramatická. Kritici Kaufmannovy výkony v Tosce chválí slovy: „Jonas Kaufmann se dočkal od diváků nadšeného volání bravo. Jeho strhujícím vysokým tónům během Cavaradossiho výkřiků „Vítězství!“ naslouchali diváci s úžasem.“ Intermezzo z Pucciniho Manon Lescaut (1893) a árie Des Grieuxe z 1. dějství této opery „Donna non vidi mai“ patří k volnějším číslům večera. Hostem galakoncertu je korejská sopranistka Sooyeon Kim, která zazpívá árii „Un bel di vedremo“ z 2. dějství opery Madama Butterfly (1904). Téma „svedená a opuštěná“, které je typické i pro Madama Butterfly, je staré jako opera sama a v různých modifikacích se objevuje ve všech slohových obdobích, z nichž právě romantismus z něj vytvořil fenomén.

V druhé polovině 19. století v Itálii zaujímal vůdčí postavení na operních jevištích stále oblíbený Giuseppe Verdi, který ve své době téměř neměl konkurenci. Ze skladatelů, kteří tvořili současně s ním, uspěl nejvíce Amilcare Ponchielli. Z jeho oper se dodnes hraje pouze La Gioconda (1876). V Kaufmannově podání uslyšíme árii Enza Grimalda z 2. dějství „Cielo e mar!“. Z Verdiho Síly osudu zazní slavná předehra a po ní bude následovat árie Dona Alvara z 3. dějství „La vita è un inferno all‘infelice….“. V této roli Kaufmann momentálně exceluje v Bavorské opeře v Mnichově v netradiční inscenaci Martina Kušeje, který je nazýván „enfant terrible“ opery a jedním z nejvýraznějších současných režisérů. K této inscenaci Kaufmann říká: „Spolupráce s Martinem je vždy skvělá. Já jsem s touto inscenací Síly osudu mimořádně spokojený, protože jde o modernizaci, která dílu prospěla. Jde totiž o příběh, který se neztvárňuje snadno. Je nepřehledný a k tomu poněkud kontroverzní – oslavující válku. Proto je náročné ho jen tak, jak jej Verdi a Piave napsali, přenést na divadelní prkna. Já si myslím, že Kušej zvolil výborný způsob. Příběh zmodernizoval bez toho, aby mu uškodil. Naopak, vytvořil takové obrazy, které dnešnímu publiku sdělí to, co sdělovaly ve Verdiho době autorovy původní myšlenky. Pro mne to byla velmi pozitivní zkušenost s modernizací opery.“

Z nejznámější opery Camilla Saint-Saënse Samson a Dalila (1877) je na programu orchestrální Bakchanálie z 3. dějství znázorňující scénu, kdy je Samson po svém zatčení přítomen oslavám nepřátel. Jonas Kaufmann představí také dvě ukázky slavných postav francouzského lyrického repertoáru, vášnivějšího dona José z Bizetovy Carmen (tzv. květinová árie z 2. jednání) a melancholičtějšího Massenetova Werthera („Pourquoi me réveiller“ z 3. dějství). Ohlasy na tyto Kaufmannovy kreace zní: „Dechberoucí květinová árie Dona José ve 2. dějství gradovala k nejvyššímu tónu, který se postupně ztišoval, až utichl docela. V závěrečné scéně, kdy selhává jeho poslední, zoufalý pokus opět získat lásku Carmen, se v jediném okamžiku mění s hrozivou přesvědčivostí z patetického ctitele ve zběsilého vraha.“ Jules Massenet patří k výrazným operním autorům 2. poloviny 19. století. Opery Werther, Manon, Cid nebo Thaïs tvoří stále živý odkaz francouzské romantické opery. Slavné houslové sólo z opery Thaïs (1894) bývá označováno prostým slovem Meditace. Massenetova opera Werther (1892) vychází z přelomového Goethova románu „Utrpení mladého Werthera“, který předznamenal romantickou epochu. Ke Kaufmannovu Wertherovi kritika napsala: „Kaufmann, od loňského Parsifala velký miláček publika v Metropolitní opeře, má rozhodně vizáž krásného mladého básníka. V prvních dvou jednáních zdůrazňuje Wertherovu chladnou a odměřenou, téměř slabošskou tvář a zní, jako kdyby se lehce držel zpět.  Postupně, jak se prohlubují jeho myšlenky na smrt, se ale zdá být stále rezolutnější. Jeho hlas je objemný a sytý a jeho árie Pourquoi me réveiller ze třetího jednání se u publika setkala s naprostým nadšením.“

Na závěr koncertu zazpívá Sooyeon Kim slavnou Rusalčinu árii „Měsíčku na nebi hlubokém“ a úplné finále programu bude patřit Turiddovu loučení s matkou „Mamma, quel vino è generoso“ z Mascagniho Sedláka kavalíra (1890), v němž jde o psychologicky složitou promluvu s předzvěstí strhujícího tragického konce. Světové popularity dosáhla i symfonická mezihra, myšlená jako zpomalující moment, než příběh vyústí v drtivou katastrofu.