Ruská violoncellistka má bohaté koncertní zkušenosti, vystupovala dokonce i s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky. Studovala u nejlepšího z nejlepších, legendy – violoncellisty Mstislava Rostropoviče. Na spolupráci s touto výjimečnou hudební osobností vzpomíná: „Byla to velmi intenzivní a zajímavá práce. Spojovalo mě k němu také přátelství, které ještě umocňovalo jeho umělecký vliv. Budu navždy vděčná za každou minutu, kterou mi kdy věnoval.”
K Česku má specifický vztah – v roce 1961 tehdy jako osmnáctiletá studentka Moskevské konzervatoře zvítězila v soutěži Pražského jara. A nejspíše právě tady odstartovala její oslnivá kariéra. „Toto vítězství mi otevřelo mnoho dveří. Tehdy jsem poznala dirigenta Leopolda Stokowského, který mě pak pozval, abych s ním debutovala v Carnegie Hall. Od doby mého prvního účinkování na Pražském jaru mám české publikum moc ráda.”, zavzpomínala v rozhovoru Gutman.
Právě po jejím vítězství na Pražském jaru Gutman absolvovala turné, při kterém navštívila i Český Krumlov: „Pamatuji si na návštěvu zdejšího unikátního Barokního divadla. To byla nádhera! Pak jsem v Čechách strašně dlouho nebyla. Dlouho jsem na opětovné pozvání dlouho čekala a moc mě potěšilo to vaše do Krumlova. Zítra se po něm trochu porozhlédnu, dnes na to nebyl čas, stihla jsem si jen trochu odpočinout a dát si v hotelu skvělou česnečku.“
O svém vztahu k české hudbě mi řekla: „Dvořákův koncert h moll patří k nejdůležitějším dílům violoncellového repertoáru. Hrála jsem jej také na soutěži Pražského jara a pořád ho hraji ráda. Na repertoáru mám také Janáčka.” A jaké jsou její profesní plány? „Po Krumlovu odjíždím do Švýcarska a Belgie, kde mám mistrovské kurzy, a v září v Mnichově budu porotkyní v mezinárodní hudební soutěži ARD. Příští rok oslavíme 100. výročí narození již zmíněného Svjatoslava Richtera. V rámci tohoto jubilea je naplánováno mnoho vzpomínkových koncertů. Doufám, že i české publikum, které mělo možnost umění tohoto geniálního klavíristy poznat, bude mít příležitost některé z těchto koncertů slyšet, a jejich prostřednictvím si na tuto výjimečnou osobnost světové hudby zavzpomínat a vzdát hold jeho památce.”
Gutman vystoupila společně s vynikajícím mezinárodně obsazeným bavorským ansámblem Kammerphilharmonie dacapo München pod vedením dirigenta Franze Schottkyho, který tento soubor založil v r. 2000, a od té doby se pod jeho vedením vypracoval ve vynikající ansámbl. K jejich spolupráci Schottky uvedl: „S Natalií hraju moc rád. Musím být s ní velmi flexibilní, protože je to velmi spontánní umělkyně, ale pro mě jako hudebníka je právě ona spontaneita velice zajímavá. Poprvé jsme se na pódiu setkali před 2 lety v Mnichově, kdy jsem organizoval koncert k 100. výročí narození legendárního dirigenta Sergiu Celibidache, jehož jsem byl já žákem a Natalia Gutman jeho neoblíbenější sólistkou. Proto jsem pozval tehdy právě ji a zahráli jsme společně Schumannův violoncellový koncert a moll. No dnes tady v Krumlově jsme na tuto naši spolupráci navázali.“
Dojmy z koncertu Schottky shrnul slovy: „Byl to krásný zážitek. Potěšilo nás velmi přátelské přijetí, skvělá organizace a v neposlední řadě prostředí, ve kterém jsme hráli. V sále byla nakonec skvělá akustika. Při zkoušce jsem měl nejprve trošku obavy. V prázdném sále byl trochu „hal“, ale když se zaplnil lidmi, byla akustika perfektní. A publikum nás odměnilo milým potleskem!“ K atmosféře festivalu a města dodal: „Těším se zítra na prohlídku celého Krumlova. Zatím jsem z něj viděl jen část a úplně mě nadchl. Váš festival jsem znal, má velké jméno nejen díky krásnému prostředí, ve kterém se koná, ale i díky věhlasným umělcům, kteří na něm již účinkovali.“ Na krumlovském koncertu v jejich podání dále zazněla předehra z Rossiniho opery Italka v Alžíru, Rokokové variace pro violoncello a orchestr P. I. Čajkovského, Symfonie č. 4 A dur “Italská” Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a jako přídavek Brahmsův Uherský tanec č. 5.