Mimo děl španělského renesančního skladatele a varhaníka Cabezóna, Belgičana Corneta, italských skladatelů Monzy a cembalisty Rossiho, a jednoho z nejslavnějších hudebníků své doby Johanna Jakoba Frobergera, který ovlivnil prakticky každého velkého evropského hudebního skladatele své epochy, zazněly také stylové varhanní skladby Jaroslava Tůmy inspirované slavným vokálním dílem Adama Václava Michny Česká mariánská muzika. „Dramaturgii koncertu jsem sestavoval tak, abych mohl kteroukoliv skladbu hrát buď na varhany, nebo na cembalo, a právě podle aktuálního stavu zdejších varhan se na místě rozhodnout. S festivalem jsme se domluvili, že varhany do koncertu zapojíme určitě, ale kdyby nástroj nebyl v dobrém stavu, tak bych zahrál pouze jedno číslo a zbytek na cembalo. Nestalo se tak a jsem tomu velmi rád. Díky výbornému stavu varhan jsem program mohl podělit a představit oba nástroje rovnocenně. Nakonec to bylo dobré i pro diváky, protože u cembala mě vidí, a u varhan bohužel ne, tam mohou jen poslouchat. Autory, které jsem na dnešním koncertu uvedl, hraji standardně a s velkou oblibou. Programy vymýšlím tak, abych zkoušel pořád nové věci, nové souvislosti, střídal hudební formy a event. různé autory. Snažím se program zasazovat i do širších kontextů. Na dnešním koncertu jsem uvedl autory z různých zemí, protože z historického hlediska byl Krumlov v době, kdy tato hudba vznikala, natolik významným centrem, že se tady hráli ti nejlepší autoři z celé Evropy. Takže si myslím, že jsem dramaturgii zacílil dost přesně. Určitou část programu zaujímala díla Michnova a má, která jsem na Michnu zkomponoval. Vnímám zde v Krumlově totiž blízkost Jindřichova Hradce, kde Michna působil. Michna je podle mého velmi inspirativní postavou regionu, ale zároveň region přesahující. K naší smůle varhaníků a klávesistů vůbec, Michna nic pro klávesové nástroje nenapsal, takže to byl důvod, proč jsem jeho hymny takto rozpracoval. Ukazuje se totiž, že když využiji předlohu Michnovu a zároveň se inspiruji konkrétním barokním skladatelem 17. A 18 století, jako to bylo dnes ve třech případech – na varhany jsem hrál ve stylu Johanna Pachelbela, pak na cembalo passacaglii ve stylu Johanna Kriegera a závěrečná věcí byla na varhany toccata ve stylu Georga Muffata. Ukazuje se, že i když je ta stylizace přesně posazená jako by do pera a hlav těchto starých skladatelů, Michna tam hraje velkou úlohu právě svou harmonickou strukturou, kterou používal, a jaká je najednou ve spojení s těmi klávesovými stylizacemi velice účelná. Jsem přesvědčen, že Michna sám, protože byl zaměstnáním kromě hospodského také varhaník, musel často hrát, takže dost improvizoval. Kdyby to slyšel, docela by mě zajímalo, co by na to říkal. Asi by se hodně bavil.“
Jaroslav Tůma zároveň představil oba unikátní nástroje, na které koncertní skladby provedl: „Krumlovský historický varhanní pozitiv umístěný v zámecké kapli sv, Jiří na kůru nad oltářem pochází z roku 1753 a jeho autorem je varhanář Friedrich Ferdinand Semrád. Nástroj jsem našel ve velmi dobrém stavu a to díky citlivému zásahu Vladimíra Šlacha, který je varhanářem v Borovanech blízko Krumlova. Před mnoha lety tento Semrádův krumlovský nástroj opravoval. Udělal to tak profesionálně, že vše zůstalo původní, ale protože se na něj nehraje, tak se samozřejmě zanáší prachem a po čase rozladí. Když jsem zde byl před půl rokem, jeho stav nebyl úplně utěšený, ale panu Šlachtovi stačil v podstatě den na to, aby jej dokonale zprovoznil. Jsem moc rád, že ve spolupráci festivalu a zámku mi bylo umožněno na tento pozitiv zahrát a znovu jej „oživit“. Cembalo, na které jsem hrál, je od Františka Vyhnálka z Hovorčovic u Prahy, který původně vyráběl okna. Na konci 80. let jej ale Pavel Klikar, šéf Pražského symfonického orchestru, který měl také soubor staré hudby Musica Antiqua Praha, přesvědčil, aby sestavil nějaký nástroj. Mé cembalo op. 1 z roku 1988 je postavené právě jeho dílnou. Je výjimečný tím, že jeho dřevo je velmi staré. V té době nebylo dřevo vůbec k mání, takže se složitě shánělo, zvláště vyzrálé dřevo – smrk na rezonanční desku. Nakonec se mu podařilo sehnat trámy z nějakého zbořeného zámečku někde ze Sudet, které bylo 150 let v suchu a vyzrálé. Je to jeho první sestrojený nástroj, ale zní úžasně. I on sám ho pokládal za svůj nejpovedenější. Je postaveno podle plánů Bachova cembala z jeho pozůstalosti, který se nachází v jeho rodném domě v Eisenachu.“
Na konec nám sdělil i své první dojmy z koncertu: „V zámecké kapli se mi hrálo báječně, je to nádherné místo a tato hudba sem patří. Ocenil jsem i to, že lidé zde dorazili včas a měli tak příležitost se zklidnit a soustředit na koncert. Koncert byl sice určen pro 50 posluchačů (protože více lidí se do kaple nevejde), ale počtem diváků nepoměřujeme, kolik si z koncertu kdo odnese zážitků. Já jsem přesvědčený, že třeba v takovém prostředí jako je krumlovská zámecká kaple, která působí velmi intimně, ale zároveň intenzivně, je účinek mnohonásobně vyšší, než když se lidé namačkají někde v moderním sále, nebo když stojí na louce pod letním širým nebem. Je tam znát rozptýlení vnějšími věcmi. Zatímco tady nic takového nehrozí. Proto toto konkrétní prostředí ve spojení s hudbou na tyto nástroje bylo pro mne mimořádné.“
