Koncert Lenky Filipové v Pivovarské zahradě nabídne úpravy věhlasných skladeb pro klasickou kytaru, zazní lidové písně, šansony i známé hity. Chybět samozřejmě nebudou písně z nového alba OPPIDUM, jež je vyústěním čtrnáct let trvající Lenčiny spolupráce s britským virtuosem ve hře na keltskou harfu Seanem Barrym. Lenka Filipová zahraje také ukázky z chystaného alba klasických skladeb a zazní i vzpomínka na spolupráci s Karlem Zichem – písnička Mosty, při které se doprovodí na dvanáctistrunnou kytaru, na níž kdysi hrál právě Karel Zich. Výtečná zpěvačka a kytaristka vystoupí se svými hosty Seanem Barrym, Járou Bártou a Robertem Fischmannem a se smyčcovým oktetem Brno Strings, seskupením vynikajících muzikantů, kteří se zaměřují na interpretaci komorní hudby. Členové souboru jsou první hráči brněnských orchestrů Janáčkovy opery a Filharmonie Brno a dlouholetí členové komorních souborů, jako například Czech Virtuosi, Čeští komorní sólisté, kvarteto Incognito nebo Slovanské kvarteto.

Koncert je bez přestávky.

Lenka Filipová studovala hru na kytaru na Pražské konzervatoři u profesora Milana Zelenky. Lákal ji také svět poezie, a tak prostřednictvím šansonů začala interpretovat básně Vítězslava Nezvala, s jejichž zhudebněním jí pomáhal kytarový virtuóz a kamarád Štěpán Rak. První úspěchy a nabídky se dostavily velmi brzy. Už jako šestnáctiletá vyrazila s Brněnským hudebním souborem lidových nástrojů na turné po USA a Kanadě. Výčet jejích aktivit v této době byl už nesmírně bohatý. Již během studia se intenzivně věnovala zpívání a skládání písniček, vystupovala v několika pořadech studia Viola, hostovala v hudebních programech rádií, moderovala v televizi a účinkovala v divadle Semafor. Zde přišla i nabídka na hostování v koncertních pořadech Karla Gotta.

Studium dále pokračovalo v oboru klasická kytara pod vedením známého uruguayského profesora Oscara Cacerese na prestižní Mezinárodní hudební akademii v Paříži, ve městě, které ji hudebně velmi inspirovalo. Zde vedle klasické kytary pronikla i do místního tvůrčího písničkového podhoubí, na doporučení Hany Hegerové dosáhla na kontakty mimo jiné i v pařížské Olympii a získala kontrakt s přední evropskou vydavatelskou společností CBS. Zde natočila několik písní a vystupovala v tamních hudebních klubech, médiích atp.

Přelomovým se pro Filipovou stalo setkání s francouzským písničkářem Francisem Cabrelem. Píseň Zamilovaná, kterou Cabrel složil a česky ji otextoval Zdeněk Rytíř, nahrála Lenka Filipová v roce 1980 a dodnes platí za její největší hit. Brzy se tato nahrávka stala velmi populární u nás i ve Francii. V roce 1981 singl vyšel na jejím stejnojmenném debutovém albu, které následně získalo Zlaté ocenění.

Po návratu z Francie přijala nabídku vystupovat v pořadu Hany Zagorové s Orchestrem Karla Vágnera, poté vystupovala se skupinou Flop Karla Zicha. Stále častěji zařazovala i cizojazyčné písně. Jazyky jsou její zálibou – mluví plynule francouzsky, anglicky i rusky a okrajově ji zajímají také další řeči. Koncertovala v řadě zemí po celém světě, mimo Evropy zavítala i do Japonska, USA, Kanady nebo Austrálie. Na kytarovém festivalu v Nizozemských Antilách dokonce získala vysoce ceněnou Grand Prix.

Kromě své písničkářské kariéry nezanedbává ani klasickou kytaru. Vždyť právě její podmanivý tón ji k hudbě přivedl. V roce 1990 vydala první klasické album s názvem Concertino věnované kytarovým autorům různých staletí. Obsahovalo původní kytarovou tvorbu i odkazy na Vivaldiho, Bacha, Dowlanda, klasika španělské kytary Tárregu až po soudobého skladatele Milana Tesaře. Projekt se později dočkal dalších dvou pokračování a dodnes ho Lenka Filipová oživuje na pódiích. V průběhu kariéry přidala do svého nástrojového repertoáru i folkovou a elektrickou kytaru.

Pravidelně se umisťovala v první desítce ankety Český slavík. Za své album Svět se zbláznil obdržela cenu od Akademie populární hudby. Svou na dlouhou dobu poslední studiovou desku Tisíc způsobů, jak zabít lásku vydala v roce 2003. Poté se věnovala především koncertování, na trhu se objevilo také několik jejích kompilací s největšími hity. Z koncertu na Masarykově nádraží v Praze vyšel v roce 2013 záznam na CD a DVD nazvaný Concertino Live. Do svého repertoáru začala v návaznosti na setkání s britským virtuosem ve hře na keltskou harfu Seanem Barrym zařazovat i vybrané keltské balady. A protože se u diváků setkávaly s kladným přijetím, zrodila se myšlenka na samostatné album, které nakonec pod názvem Oppidum nahrála a vydala až v roce 2018. S harmonickými keltskými baladami se zároveň po složitém životním období vrátila na pódia.

„Pochopila jsem, že se musím radovat ze života, a především vždy zůstat sama sebou,“ dodává s nadhledem umělkyně, která výhledově chystá další album autorských písní s českými texty a také pokračování úspěšného projektu Concertino.